Jan Jůna, Mgr. Stanislava Nováková
Dnes již legendami opředený praotec Vítkovců je stále velkým otazníkem. S jeho osobou je nejasný i původ celého rodu. Tím, že zastával různé funkce ve státní správě lze předpokládat, že pocházel z významného rodu. Na území Čech je o rodu erbu růže první zpráva k roku 1109. V roce 1109 dochází v Čechách v pokračování vraždění Vršovců a na jejich místa v rodící se státní správě bylo třeba nové lidi. Tak se dostávaly postupně na výsluní nové rody. Podobná situace byla v roce 995, kdy na Libici byli vyvražděni Slavníkovci. Na jejich místa nastoupili Vršovci. na Libici nastoupil bývalý kastelán žatecký Vršovec Božej a na Doudlebách byl županem Kochan z téhož rodu. Obraťmě nyní pozornost na původ Vítkovců. Určitým vodítkem pro nás je jeho predikát "de Purschytz" tedy z Prčice na Sedlčansku. Tento predikát užil jen jednou a to v roce cca 1182 na listině Fridricha, vévody kde dává klášteru ve Waldsassen ves Pennerit a faru a ves Pruowech. více listin s predikátem z Prčice se nedochovalo. Při vykopávkách na Sedlčansku se našlo několik pohřebišť z doby Vítka a to lidí vyššího vzrůstu. mimo to se našlo jedno pohřebiště, které datací šlo před zmíněná a překrývalo je časově. V těchto hrobech se nacházeli kostry tzv. pražského tipu-drobnější a menší. Toto byli jasíci starousedlíci. Pohřebiště z času Vítka obsahovalo kostry tzv. doudlebského tipu, což nás přivádí k hypotéze, že tito Doudlebáci přišli z jihu Čech či rakouského Vitorazka. Tedy Vítek přišel se svým rodem (občinou) a poddanými Doudlebi z území obývané Slovany. Již v roce 859 obdržel nějaký Vítek (Witgava) od krále Ludvíka, statky v údolí Admonském na území dnešního rakouska. Roku 887 Karel III. potvrzuje, že daroval svému věrnému Vitigovi do jeho vlastnictví dvůr Grunzwita s patnácti lány (v Dolním Rakousku, západně od Herzogenburgu). Roku 1010 se připomínají potomci tohoto Vítka a jeho syna Heima, který založil hrad Wittingin (dnes Weiding obec Oberndorf). Potomci se jmenovali Witto (Vitek) de Wittingin a Wittgavo de Glana. Území ovládané rodem de Wittingin bylo ve Slovanské župě a sousedilo s Rakouským Vitorazkem osídlené kmenovým svazkem Doudlebů. Náš Vítek z Prčice by mohl pocházet z tohoto slovanského rodu, vždyť přibližně 20 vedlejších větví Vítkovců, které se objevují po roce 1200 ukazuje na širokou rodovou občinu jak ji známe u jiných rodů z Čech. Kde bylo několik podobných slovanských rodů. Právě ne Sedlčansku byla největší koncentrace vedlejších větví erbu růže, z Maršovic, Ústupic, Kosovy Hory, Načeradce pod Blaníkem a podobně. Znalec této problematiky A.P. Šlechta píše v roce 1922 " V otázce původu Vítkovců nasbíral jsem hojné doklady. Nepochybuji, že i Vítkovci původem svým náleží do Pribinova rozrodu, ale potomky pánů z Blankenbergu byli jen po přeslici, byli-li jimi vůbec". Co se týká Šlechtovi teze o příbuznosti s pány z Blankenbergu dávají plně za pravdu práce o tomto rodu, které byly publikovány JSH. Tedy, že zde žádná příbuznost po meči nebyla. Věříme, že není daleko doba, kdy se potvrdí i zařazení Vítkovců do rozsáhlého rozrodu Pribiny a jeho nástupce vévodKocela vládnoucího Slovanům v Korutanech. Roku 1169 vydává Vladislav král český listinu pro řád sv. Jana Jeruzalemského, na které je mezi svědky uveden Vitko dapifer. Na další známé listině Soběslava, českého vévody z roku 1175 pro klášter v Plasích je opět mezi svědky číšník Vítek. Roku 1176 v únoru svědčí na listině vévody Soběslava pro klášter v Kladrubech opět s hodností číšníka. Asi téhož roku svědčí na listině vydané na Strahově, Adalbertem opatem tamtéž ve sporu s Chřenem synem Juraty o ves Raduvisice. Na této listině již nemá Vítek titul číšníka.
pokračování